Upozornění :
Veškeré osoby v příběhu jsou smýšlené a jaká koliv podobnost se skutečností je čiště náhodná. Jen některé z událostí a situací se mohou zakládat na pravdě a dobrou informovaností před odjezdem do Španělska předejdete kulturnímu šoku!
 |
| Pan tomaca |
Antonio González Rodríguez je malého vzrůstu, něco okolo 160 a 170 centimetry ,, jako Antonio Banderas", při otázce na jeho výšku okamžitě dodává. Černé vlasy a hnědé oči mu dodávají šarm, tak oblíbený u slečen z východních a severských zemí. Antonio pochází z Madridu, kde se před 25 lety narodil. Minulý rok jen tak tak dokončil vysokou školu stavební, která již nějaký ten pátek není ve Španělsku v kurzu a po 2 měsících volna strávených na Ibize, kde se oddával nespoutanému životu plného bujarých večírků, kde tekl alkohol snad i z kohoutků a k mání nebyly jen prášky na ranní kocovinu, začal Antonio hledat zaměstnání. Jelikož Španělsko již nějaký ten rok trápí ekonomická a stavební krize, je Antonio jedním z 25% nezaměstnaných a ranní vstávání do práce mu nic neříká. Jeho den obvykle začíná po 10 hodině, kdy ho budí stoupající teplota madridského počasí. Ke snídani si obvykle dává " pan tomaca" - opečená bageta většinou zakoupená u místního Číňana, potřená rozmixovaným rajčetem a chutným panenským
olivovým olejem, na konci měsíce kolikrát však rafinovaným. Zřídka kdy si přidá na bagetu španělskou vyzrálou šunku Jamón Iberico, přeci jen se náš Antonio potýká s krizí a podpora v nezaměstnanosti nedosahuje takové výšky jak by si Antonio přál. Občas, pokud je dobrý den, nebo den vyplacení dávek, tak si Antonio zajde na snídani do místního baru na "churros" s čokoládou - usmažené tyčinky z těsta (podobnému těstu na koblihy), které se namáčejí do horké čokolády. Dopřávajíc si tuto pochoutku si čte denní noviny El País o neúměrně narůstající nezaměstnanosti. Po takové kalorické bombě a závalu emocí si Antonio chodí zaběhat a odreagovat do místního parku plného nejen zeleně, ale i osob opačného pohlaví, se kterým Antonio rád kokoketuje.
 |
| Tapas |
Pětadvacetiletá María Rodriguez Velazquez, původem z Ekvádoru, je jeho poslední objev. ,, Cariño mío'' (moje zlatíčko), jak s oblibou o ni říká, je taktéž štíhlé sportovní postavy, vysoká 160 centimetrů, má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy. Jelikož vystudovala vysokou školu ekonomickou a momentálně pracuje pro mezinárodní firmu, je její ekonomická situace o poznání lepší. S Antoniem se již znají několik týdnů. Když si zrovna spolu nejdou zaběhat, zajdou spolu na "tapas", kombinaci piva s něčím malým k snědku.
 |
| Paella |
Pokud si spolu vyjdou někam na oběd či večeři dávají si většinou Paellu či španělskou bramborovou Tortillu. Antonio vždy znejistí, když dojde na placení, ale jelikož María zná jeho ekonomickou situaci, vždy útratu se slovy ,,mám to u tebe" zaplatí. Na což Antonio vždy odvětí ,, A mí me toca MAÑANA"! (Zítra je řada na mně).
Pokud zrovna Antonio neobědvá či nevečeří s Marií nebo s někým z jeho blízkých přátel, k jídlu si doma udělá nějakou rychlovku. Tou jeho nejoblíbenější je ,,cocido madrileño", jak jinak, než z plechovky. Když ještě bydlel u rodičů, tak tuto pochoutku připravenou od maminky miloval. Pochutnáním si na tomto typickém madridském jídle i když jen z plechovky je mu vždy milou vzpomínkou na staré dobré časy.
 |
| Cocido madrileño |
Pokud má Antonio o víkendu ještě nějaké drobné v kapse, zajde si do místního baru s kamarády na pivo. Ačkoliv Antonio není jediný koho postihla finanční krize, ale takových je přes 11 milionů, na nočním životě se krize neprojevuje. Popíjením španělského piva San Miguel či Mahou je pro Antonia příjemným zakončením dne a přibývající alkohol v krvi mu dává zapomenout v jaké situaci se nachází.
Pokud někdy přijdete do Španělska a potkáte v některém z madridských barů Antonia, jak se v baru dobře baví mezitím co popíjí pivo, pojídá Tapas a hází na zem ubrousky, párátka, skořápky od oříšků či jiné smetí, nelekejte se! V tomto baru dobře vaří a všem chutná!
