Co na to Antonio?

Upozornění :

 Veškeré osoby v příběhu jsou smýšlené a jaká koliv podobnost se skutečností je čiště náhodná. Jen některé z událostí a situací se mohou zakládat na pravdě a dobrou informovaností před odjezdem do Španělska předejdete kulturnímu šoku!

Pan tomaca

Antonio González Rodríguez je malého vzrůstu, něco okolo 160 a 170 centimetry ,, jako Antonio Banderas", při otázce na jeho výšku okamžitě dodává. Černé vlasy a hnědé oči mu dodávají šarm, tak oblíbený u slečen z východních a severských zemí. Antonio pochází z Madridu, kde se před 25 lety narodil. Minulý rok jen tak tak dokončil vysokou školu stavební, která již nějaký ten pátek není ve Španělsku v kurzu a po 2 měsících volna strávených na Ibize, kde se oddával nespoutanému životu plného bujarých večírků, kde tekl alkohol snad i z kohoutků a k mání nebyly jen prášky na ranní kocovinu, začal Antonio hledat zaměstnání. Jelikož Španělsko již nějaký ten rok trápí ekonomická a stavební krize, je Antonio jedním z 25% nezaměstnaných a ranní vstávání do práce mu nic neříká. Jeho den obvykle začíná po 10 hodině, kdy ho budí stoupající teplota madridského počasí. Ke snídani si obvykle dává " pan tomaca"  - opečená bageta většinou zakoupená u místního Číňana, potřená rozmixovaným rajčetem a chutným panenským
olivovým olejem, na konci měsíce kolikrát však rafinovaným. Zřídka kdy si přidá na bagetu španělskou vyzrálou šunku Jamón Iberico, přeci jen se náš Antonio potýká s krizí a podpora v nezaměstnanosti nedosahuje takové výšky jak by si Antonio přál. Občas, pokud je dobrý den, nebo den vyplacení dávek, tak si Antonio zajde na snídani do místního baru na "churros" s čokoládou - usmažené tyčinky z těsta (podobnému těstu na koblihy), které se namáčejí do horké čokolády. Dopřávajíc si tuto pochoutku si čte denní noviny El País o neúměrně narůstající nezaměstnanosti. Po takové kalorické bombě a závalu emocí si Antonio chodí zaběhat a odreagovat do místního parku plného nejen zeleně, ale i osob opačného pohlaví, se kterým Antonio rád kokoketuje.

Tapas

Pětadvacetiletá María Rodriguez Velazquez, původem z Ekvádoru, je jeho poslední objev. ,, Cariño mío'' (moje zlatíčko), jak s oblibou o ni říká, je taktéž štíhlé sportovní postavy, vysoká 160 centimetrů, má hnědé oči a kaštanově hnědé vlasy. Jelikož vystudovala vysokou školu ekonomickou a momentálně pracuje pro mezinárodní firmu, je její ekonomická situace o poznání lepší. S Antoniem se již znají několik týdnů. Když si zrovna spolu nejdou zaběhat, zajdou spolu na "tapas", kombinaci piva s něčím malým k snědku.

Paella

Pokud si spolu vyjdou někam na oběd či večeři dávají si většinou Paellu či španělskou bramborovou Tortillu. Antonio vždy znejistí, když dojde na placení, ale jelikož María zná jeho ekonomickou situaci, vždy útratu se slovy ,,mám to u tebe" zaplatí. Na což Antonio vždy odvětí ,, A mí me toca MAÑANA"! (Zítra je řada na mně).
Pokud zrovna Antonio neobědvá či nevečeří s Marií nebo s někým z jeho blízkých přátel, k jídlu si doma udělá nějakou rychlovku. Tou jeho nejoblíbenější je ,,cocido madrileño", jak jinak, než z plechovky. Když ještě bydlel u rodičů, tak tuto pochoutku připravenou od maminky miloval. Pochutnáním si na tomto typickém madridském jídle i když jen z plechovky je mu vždy milou vzpomínkou na staré dobré časy.

Cocido madrileño

Pokud má Antonio o víkendu ještě nějaké drobné v kapse, zajde si do místního baru s kamarády na pivo. Ačkoliv Antonio není jediný koho postihla finanční krize, ale takových je přes 11 milionů, na nočním životě se krize neprojevuje. Popíjením španělského piva San Miguel či Mahou je pro Antonia příjemným zakončením dne a přibývající alkohol v krvi mu dává zapomenout v jaké situaci se nachází.
Pokud někdy přijdete do Španělska a potkáte v některém z madridských barů Antonia, jak se v baru dobře baví mezitím co popíjí pivo, pojídá Tapas a hází na zem ubrousky, párátka, skořápky od oříšků či jiné smetí, nelekejte se! V tomto baru dobře vaří a všem chutná! 

5 měsíců, 12 měst, 7 112 km

 Jistě,každý dobrovolník si musí to své odpracovat v té či oné asociaci. Avšak zásluhou za to mu je nejen ubytování zdarma, peníze na jídlo a nějaké to kapesné, ale také spousta volného času. A na co využít volný čas? Přeci na cestování! Je to asi jedno z nejčastějších témat k hovoru mezi dobrovolníky a zatím jsem nepoznal žádného, který by této možnosti nevyužil. Ze všech stran slýchám  doporučení, kam jet, co tam navštívit a také toho využívám.
 
  První cesta vedla do Barcelony. Zamluvit si noclehárnu pro 9 lidí, koupit jízdenky,to bylo to nejmenší a jelo se. Procházka po pláži v Barceloně byl to první co jsme udělali. Na druhy den jsme si pronajali kola a jelo se poznávat město z jiné perspektivy. Naučit jezdit na kole jednu z dobrovolnic bylo ta nejtěžší a zároveň nejzábavnější akce z toho dne. Po denních toulkách městem bylo každovečerní posezení v místních barech příjemnou samozřejmostí. Jelikož jsme poslední noc neměli pronajatý pokoj (přeci jen kapsa dobrovolníka není bezedná), strávili jsme ji  na pláži popíjejíc místní víno. Co víc si přát?

 Další cesta vedla do Monóveru. A co tam, v tak malém městě na jihovýchodě Španělska? Sraz Žonglérů! Přidal jsem se k madridské skupince a jelo se strávit víkend plný, kurzů žonglování, představení od klaunů počínaje po "fireshow" konče. Potkat se s Romanem, kamarádem ze školení, který vykonává EDS nedaleko, poznat nové lidi, vyměnit si zkušenosti, vidět mnoho zajímavých vystoupení určitě stálo za to.

 Lisabon, hlavní město Portugalska byla naše další zastávka s "dobrošema". Jelikož můj kamarád dobrovolník taktéž bydlí nedaleko Lisabonu, tak vydat se tímto směrem byla jasná volba. Ačkoliv první den pršelo, na další 3 dny se počasí umoudřilo a my jsme si mohli užít města v plné kráse. Krásný hrad, podobizna sochy Ježíše z Ria de Janeiro, či kopie mostu  "Golden Gate" ze San Franciska, to vše je možno vidět v Lisabonu.Určitě stojí za to ho navštívit!

 Další dlouhé volno nabízely vánoční svátky, které jsem využil k návštěvě Elche, malého ale nádherného města, které je slavné díky Palmám, které tu tvoří národní bohatství a kde vykonává EDS Roman, který mě u sebe na pár dní ubytoval. Také jsem nemohl vynechat navštěvu Alicante a mé kamarády Irene a Iňaky které jsem poznal na srazu žonglérů. Strávit nějaký čas ve věčně prosluněném kraji bylo více než příjemné.

 Protože v okolí Madridu jsou také nádherná města která stojí za to vidět. Naše další kroky vedli do Toleda. Známého pro svou továrnu na nože a meče kde odjakživa měli baštu španělští vladaři,což jde na každém rohu poznat.Mnoho katedrál, pěkný hrad a staré budovy obehnány vysokými hradbami trčící se na úpatí údolí jsou toho známkou.

 Další krátkou zastávku jsme si udělali se spolubydlícími v mém druhém nejoblíbenějším městem ve Španělsku,Salamance. Před několika lety jsem měl možnost několik měsíců studovat španělštinu v tomto úžasném městě plném zajímavých míst, krásnou katedrálou, velkou univerzitou a římským kamenným mostem. O noční život je tady dostatečně postaráno díky studentům (cca 30 000). Amandě, Eli a Krišnovi jsem ukázal nejzajímavější místa a šlo se ochutnávat místní " tapas " (španělské "jednohubky" ) vždy doprovázené pivem. A že se tam jí a pije dobře!

 V březnu jsme měli evaluační týden našich projektů u Malagy kterého se také zúčastnili další dobrovolníci EDS z celého Španělska a který jsme mimochodem prožili fantasticky. Využili jsme víkendu a zůstali několik dní v Malaze. Místní Moškatel (sladké víno ), nádherný hrad, římské divadlo a písčitá pláž nám byly dostatečným kulturním vyžitím.

 Díky velikonočním svátkům jsem měl celý týden volný,tak jsem neváhal a vydal jsem se na týdenní okruh po jihu Španělska. Murcia byla mou první zastávku. Slunné počasí,nádherné město, výlet do Cartageny, skvělé "Tapas" a milá společnost dvou dobrovolnic byly 3 příjemně strávené dny. Poté následovala cesta do Granady za Marlen, Caterinou, Saskií (moje spoludobrovolnice z Madridu ). Návštěvu Alhambry ( hrad z dob arabské kolonizace), velikonočního průvodu, návštěvu místních barů a slunění na pláži v nedalekém Almuňecaru jsme si nenechali ujít.Načež jsem se v sobotu vracel spokojen z pěkně stráveného týdnu na cestách.

 Shrnuto a podtrženo 29 dní na cestách, 12 měst, 7 112 km a nespočet zážitků. A kam mě kroky zavedou příště? Burgos, San Sebastian, Vigo??? Uvidím!

„Kancelářská krysa“

 Měsíc s měsícem se sešel a půlka mé cesty jménem Evropská Dobrovolná Služba je za mnou a naštěstí ta druhá přede mnou. Uplynulé měsíce byly plné cestování, zábavy v kruhu přátel, školení , exkurzí, pořádání aktivit a s tím také spjatá práce v naší kanceláři Europa Joven Madrid. 
Europa Joven Madrid je centrum pro mladé lidi, ve kterém poskytujeme informace týkající se evropského programu „ Mládež v Akci  “, cestování, práce v zahraničí, praxí v zahraničních firmách nebo také možnosti studia v zahraničí. Centrum EJM také nabízí konverzační kurzy zdarma pro mladé lidi bez práce. Tyto kurzy vedou moji spolu-dobrovolníci Marlene, David, Caterina a Saskia, za což ji patří velké „ DÍK “. V mém případě mám na starosti spíše administrativní část práce v kanceláři, jako je třeba psaní článků do našeho měsíčního časopisu, průvodce Českou Republikou ( jsem zvědav co se z toho vyklube) , prezentaci centra Europa Joven Madrid a Evropské Dobrovolné Služby a konečně také výber budoucích dobrovolníků pro příští rok.

  Naši první aktivitu kterou jsme pořádali byl „ LA TORRE DE BABEL “ , jazykově konverzační večírek plný her a aktivit v angličtině, italštině, němčině a v neposlední řadě španělštině. Na večírek přišlo mnoho našich známých a kamarádů a podle našeho soudu se večer velmi podařil. Už se těšíme na další.

Hra "Kdo že to jsem?" v plném proudu

 Protože Evropská Unie v dnešní době poskytuje mnoho příležitostí pro mladé lidi jako jsou třeba Výměny mládeže, Iniciativy mládeže, EDS, podpory neformálního vzdělávání a jiné. Úkol centra EJM je také rozšiřovat povědomí o těchto možnostech. Jednou z mnoha forem jak tak učinit, je pořádání přednášek, jakou jsme například uspořádali v centru pro neslyšící. Díky překladateli jsem se mohli podělit o naše zážitky a nadchnout případné zájemce o EDS čí Výměnu mládeže i z řad handicapovaných lidí.

......a nakonec potlesk pro neslyšící

 V rámci centra máme také možnost rozšiřovat naše znalosti. Například účastí na řadě přednášek nebo kurzů. Jeden takový jsem nedávno podstoupil. Seminář kterého se zúčastnili lidé pracující s mládeží byl zaměřen na program „ Mládež v Akci “ a jeho zvládnutí v praxi. Od psaní vlastního projektu až k žádosti o dotaci. Už jen zbývá převézt teorii do praxe!!!

Trocha praxe na semináři

 Co se týká aktivit pořádaných námi dobrovolníky, máme volné ruce a možnost udělat si vlastní projekt či uspořádat zajímavou aktivitu za plné podpory centra EJM. Proto jsem se nechal inspirovat a začal vlastní projekt se jménem „ TE ATREVES A SALIR? “ ( Odvážíš se vyjet? ), který si klade za úkol zprostředkovat  informace o možnostech studia, praxe , dobrovolnictví, práce či cestování a to za pomoci lidí kteří již prožili podobnou zkušenost a mohou se podělit o své zážitky. Jak se vše vyklube je otázkou budoucnosti a o tom určitě příště.

Dobrovolníci a koordinátorka v plné své kráse

Zkušenosti z jiného koše

Abych pořád nepsal jen o svém projektu,tak vám představí projekt dva dobrovolníci se kterými jsem podstoupil předodjezdové školení ve Sluňákově.Doufám,že se vám budou jejich zkušenosti líbit a budou vám třeba také inspirací.

Ahoj,

jmenuji se Jirka Hlavac a voluntiruju v Portugalsku, v malem meste Pinhal novo pobliz Lisabonu.

Predem se chci omluvit ze pisi bez diakritiky ale portugalska klavesnice ty nase klikyhaky proste neumi.

Muj project se tyka hlavne hudby. Organizace AJCOI kde pracuji organizuje koncerty a dalsi s hudbou spojene akce v meste a blizkem okoli. Z deseti mesicu uz mam ctyri za sebou a uz jsem si zvykl na mistni rytmus zivota .(proti cecham o poznani linejsi  )

Moje prace spociva ve spolupraci s kapelami v nahravacim studiu, pomoc pri koncertu a videodokumentace. Take nasledne nahrana videa zpracovavam a delam vse co je v kancelari potreba.

Projekt se mi libi a portugalsko je celkove naprosto okouzlujici. Takze vsem vrele doporucuji!!

Co se tyce toho proc jsem se rozhodl odcestovat a proc prave sem si myslim ze to bylo hlavne ze zvedavosti a za ucelem osobniho rustu. A musim rici ze oboji celkem uspokojeno 

Takze jedine co zbyva rici je, ze pokud jiz nemate EVS za sebou…koukejte se do toho pustit! 

Další zkušenost je od Janči.Zde máte její příběh:

Ahoj všem,
mé jméno je Janča, moc Vás zdravím z Gruzie. Zdenda mě poprosil o krátkou reflexi o mé EVS tak to vezmu hezky od začátku. O existenci EVS jsem se dozněla v Arméni, kde jsem na jaře 2011 vykonávala svoji povinnou tříměsíční praxi v zahraničí v sociálních službách, přes dva kluky z Polska, kteří tam 9 měsíců působili jako EVS dobrovolníci. V průběhu třeťáku na VOŠs Caritas + UPOL mi začalo vrtat hlavou, že bych mohla také vyjet jako dobrovolník. Proto jsem zkontaktovala vysílající organizaci, vybrala si zemi…po pravdě jsem dlouho neváhala, chtěla jsem zemi, kde se mluví anglicky i rusky, kde je pohodička, krásná příroda, milí človíčci, kde budu mít čas na přemýšlení (co chci dělat až se vrátím – pokračovat ve studiu, začít pracovat), kde posbírám zkušenosti a budu mít prostor nechat se obohacovat něčím „jiným“ kulturně odlišným a přece mému srdci blízkým, atd. Zpátky do Arménie jsem už nechtěla, protože sem chtěla poznat ještě něco trošku jiného…takže hned sousední stát - Gruzie . Spolu s vysílající organizací jsme našli hostující organizaci, napsala jsem si projekt, čekala na schválení a po prázdninách, koncem září 2012, jsem se vydala do neznáma.
Jak se mi tu daří se můžete dozvědět tady: http://nadejezen.blogspot.com/. Co tady vlastně dělám? Pracuji v organizaci, která se nazývá Women’s Hope (Naděje žen), spolupracuje s Democratic women a American Conner. Všechny tyto organizace sídlí v jedné budově, takže se tu odehrává celá škála aktivit. Mým úkolem je vést kroužek kytary třikrát týdně, chodit do školy pro mentálně postižené děti a pomáhat jim s výukou angličtiny jednou týdně, psát reporty o aktivitách naší organizace, v případě nutnosti pomáhat s psaním projektů na financování a od ledna chci rozjet také projekt „Jeden svět na školách“ – možná to znáte, jedná se o celosvětový projekt Člověka v Tísni, který má také pobočku v Gruzii; pořádat worshopy na různá témata (Česko, Turecko, ekologie, …) a jedna vesnická škola mě poprosila o pomoc s výukou angličtiny tak snad budu mít trochu víc práce než doposud. Nebudu zastírat, že organizaci jsem si vybrala také proto že pracuje na poli problémů žen a domácího násilí a můj projekt měl být o pořádání workshopů souvisejících s domácím násilím, k této činnosti jsem se bohužel vůbec nedostala, tak dělám to co je potřeba, o co mě požádají, improvizuju, … což může být také nedílnou součástí Vašeho učení nespoléhat na to, co je na papíře, realita je kolikrát jiná a vy se s tím musíte nějak poprat, což se hodí do života, nemyslíte?

Školení....školení....školení!!

 Nedílnou součástí evropské dobrovolné služby v zahraničí pro každého dobrovolníka je zúčastnit se několika školení.První z nich je tzv. PŘEDODJEZDOVÉ ŠKOLENÍ ,které jsem podstoupil v srpnu.Konalo se ve Sluňákově u Olomouce.Víkend který jsem tam strávil s ostatními dobrovolníky kteří jako já odjeli do různých zemí Evropy vykonávat evropskou dobrovolnou službu byl fajn zážitek.Ony 3 dny byly plné aktivit,při kterých jsme se dozvídali informace o EDS a to konkrétně:


•    EDS – filozofie, cíle, aktéři, práva a povinnosti, kapesné, projektový cyklus EDS
•    Sdílení motivace, cílů a obav
•    Praktické – víza, povolení k pobytu, právní status dobrovolníka, pojištění
•    Setkání kultur (např.skrze témata – kulturní šok, předsudky, co je kultura…)
•    Učení
•    Můj přínos (přínos místní komunitě)

 Rozhodně nešlo o nic nudného, jelikož naši školitelé vše podávali  zábavnou formou a za to ji patří velké „DÍKY“.

„Dobroši“ ve Sluňákově

 Dalším školením v pořadí,kterého jsem se zúčastnil před 3 týdny bylo POPŘÍJEZDOVÉ  ŠKOLENÍ,které proběhlo v městečku Cercedilla.Školení probíhalo po dobu 5 dnů během kterých jsem poznal mnoho dobrovolníků z různých zemí Evropy,kteří vykonávají EDS ve Španělsku a to konkrétně v Madridu a okolí  a dalších městech jako je A Coruňa,Vigo a Santiago de Compostela.Dohromady nás bylo 28,což už je docela slušný počet „účastníků zájezdu“. Program školení byl plný informacemi týkající se:

•    Blok o EDS, Mladež vAkci (základní fakta )
•    Já a EDS a moje učení se: (motivace, neformální vzdělávání, projekt, Pas Mládeže)
•    Já jako dobrovolník (můj přínos hostující organizaci, komunitě)
•    Kulturní šok (vzájemné sdílení zkušeností a překonávání obtíží)
•    Česká realita (jazyk a praktické info)
•    Nástroje podporující proaktivní přístup a hledání řešení (komunikace, spolupráce, „conflict management...)
•    Osobní plán a stanovení si cíle

„Dobroši“ ve městě Cercedilla

 Všechny tyto informace jsme vstřebávali interaktivní formou her,kreativních aktivit,hraní scén atd..Samozřejmě byl čas udělat si výlet do Segovie a také si zajít na pivko,což bylo příjemné zpestření celého pobytu.
 Jak rychle školení začalo,tak také skončilo a my evropští dobrovolníci jsme se rozutekli do svých působišť obohacení o cenné informace a příjemné zážitky ze společně stráveného víkendu.

Hra na rozehřátí

Prezentace

Komunikační schopnosti - aktivita

Opět hra na rozehřátí :)

FCB prezentace

Příprava na prezentaci zemí evropských dobrovolníků

Prezentace Německa v akci

Návštěva Segovie

 A kdy odjíždíš ty na své školení?

První krůčky v BARRÓ.

 Skončil třetí týden mého pobytu v Madridu a já si udělal představu jak asi vše bude přibližně probíhat v asociaci BARRÓ kde budu pracovat následujících 10 měsíc.
 A co že je BARRÓ zač?Asociace BARRÓ je nezisková organizace zabývající se osobním a komunitním rozvojem pro osoby ohrožené sociální zranitelností či sociálním vyloučením a vytváří sociálně - vzdělávací programy.Cílovými skupinami jsou sociálně znevýhodněné osoby v rámci skupin dětí,mladistvých,etnické menšiny a imigranti.Cílem organizace je poskytnout těmto skupinám možnost dostat se z tohoto sociálního znevýhodnění a integrovat je za pomocí vzdělávacích,kulturních a sociálně - preventivních aktivit a zabránit tak rizikovému chování (zneužívání návykových látek,rasismus,xenofobie etc.).
Aktivity v organizaci se dělí do skupin které jsou :

• Školní podpora (Apoyo escolar). Zde se čas věnuje vypracovávání domácích úkolů a přípravě školních aktivit.Již mohu říct,že tato aktivita v Barró je mou oblíbenější.Při hodinách se děti opravdu věnují svým domácím úkolům či přípravě na druhý den (tedy až na některé výrostky!!),což mě mile překvapilo.Mým úkolem je pomáhat jim s úkoly.Pokud mám zrovna děti z „prvního stupně“ jde vše jak po „másle“ .Horší už je to s těmi staršími.Bohužel má Španělština není na takové úrovni,abych všemu porozuměl.Ale to se časem zlepší.Tím jsem si jist.
• Praktické dílny (Ludoteca). Zde se děti učí kreativně myslet a tvořit (vaření,práce s různými druhy materiálu atd.) Zatím jsem měl jen jednu hodinu,kde děti dělaly pizzu.Byla sranda vidět jejich zamatlané tváře od rajského protlaku .Všeobecně se jedná o velmi zábavnou činnost a pro ně jistě užitečnou.Už se  nemohu dočkat toho,co budeme dělat příště.
• Volný prostor (Espacio abierto).V tomto čase mají děti volný prostor pro své aktivity a záliby.Většinu času trávím s chlapci hraním míčových her.Samozřejmě převažuje fotbal,co bych taky měl ve Španělsku čekat,že?
• Aktivity pro mladistvé (Tiempo joven). Zde se mladistvý mezi 14 a 18 lety věnují diskuzím,promítají si filmy či dokumenty o kterých následně debatují.Pořádají se různé workshopy,poslouchání či skládání hudby atd..Ve středu jsme si dívali na film,což pro mě byla oddechová aktivita,na rozdíl od mé první zkušenosti s nimi,ale o tom níže!!
• Předškolní podpora (Infantil). Čas se věnuje aktivitám jako je psaní,čtení a všemu co děti potřebují umět před nástupem do první třídy.Při této hodině se věnuji stejné aktivitě jako při „Školní podpoře“ ,kontrola správného psaní,výslovnosti,čtení atd.
• Sportovní aktivity (Deporte).
• Hodiny hudby (Inicio musical).Hudební nauka (Bližší informace mi nejsou známi.Těchto skupin se neúčastním)
• Odpočinkový čas  (Bližší informace mi nejsou známi.Těchto skupin se neúčastním)
• Rodiny (Bližší informace mi nejsou známi.Těchto skupin se neúčastním)

 Můj první den byl plný očekávání,co vše mě bude čekat.Seznámil jsem se se jak se všemi stálými pracovníky,Španělskými dobrovolniky,tak s praktikanty,kteří dochází každodenně do asociace jako já.Učitelé (stálý pracovníci ) zastupují ve skupinách dětí hlavní roli a my jako dobrovolníci či praktikanti vykonáváme funkci pomocníků,jak při samotných aktivitách,tak třeba i organizaci.Každý den probíhají různé aktivity rozdělené do skupin,viz výše,kde pomáhám se dvěma skupinami první od 17:00 do 18:30 a druhou od 18:30 do 20:00.To je pracovní doba!!
 První den jsem byl přiřazen ke skupině která měla „Espacio abierto“ což znamená že mají volný prostor k aktivitám.Děti (od 6 do 10 let) si buď hrají veku míčové hry,nebo si kreslí či hrají s hračkami.Našim úkolem je participovat s nimi na jejich aktivitách,nic zvláštního a už vůbec ne těžkého,spíš zábavného!!Druhou částí dne byl na programu fotbal s mladistvými.To bude pohoda,říkal jsem si na začátku.Bohužel jsem se mýlil.Z počátku šlo takřka vše jak by mělo,ale po nějaké době se začali hádat,proč ten hraje takto a ten nedělá toto až nakonec vše vypuklo v obrovskou hádku plnou urážek a kdo ví čeho ještě.Byla to taková malá splněná noční můra!!Po této zkušenosti jsem se trochu zarazil a říkal jsem, jestli je tohle na každodenním pořádku.Samozřejmě jsem se uklidňoval,že NENÍ!!
 Naštěstí následující dny probíhaly v klidu a pohodě a doufám,že tomu tak bude i nadále.Zítra odjíždím na týden do Segovie na popříjezdové školení,tak nás „dobroše“ čeká týden plný zážitků.Tak opět příště!!

Pracovní rozvrh hodin v BARRÓ.

Můj pracovní rozvrh hodin.

Týdenní pracovní rozvrh hodin zahrnující všechny mé aktivity.Španělština,práce v Europa Joven a v Barró.

Týden první ...... klapka jedem.

 Nastal čas se seznamovat!S kým a čím?Přeci s ostatními dobrovolníky,spolubydlícími ( skoro všichni hispánci ),Madridem a hlavně organizacemi ve kterých budeme pracovat.
Během týden jsme se doma všichni postupně seznámili.Byt sdílím s Elis,která se neustále usmívá pochází z Ekvádoru,ale už nějaký ten čas žije a studuje v Madridu.Christiánem o kterém jsem se již zmiňoval.Amantou, „ madrileňa",jak se tu říká  „ domorodcům" pracující jako filmová animátorka a Florin,muž pocházející z Rumunska a zde pracující jako instalatér.Možná si teď říkáte,tolik lidí v bytě?Jenže náš byt ve kterém žijeme je tak obrovský na madridské poměry!!Má dvě patra obrovskou kuchyň a enormní dvě koupelny a o terase ani nemluvím.
Na první schůzce jsem se my evropští dobrovolníci seznámili.A s kým že to bud během 10 měsíců sdílet cestu dobrovolníka EDS?
 Tak začnu slečnami.Marlen,19 letá slečna pocházející z Rakouska,která bude pracovat v organizaci Sandi.Saskia,23 letá slečna původem z Holadska,ale již nějaký ten rok žijící v Belgii jejíž domovskou organizací bude San Pablo, Caterinou,25 letou italkou s domovskou organizací Primera Prevención,Davidem,20 letým klukem z Neměcka,který bude pracovat v organizaci Cepa a samozřejmě se všichni seznámili se mnou 28 letým Zdeňkem z České Republiky s domovskou organizací Barró.Všechny nás spojuje láska ke Španělsku,radost z práce s dětmi a také nekonečná touha zažít a poznat něco nového co nás posune kupředu.
 Během týden jsem si zařídili jízdenky,SIMkarty a vše potřebné pro denní život. Také jsme postupně navštívili všechny organizace ve kterých budeme pracovat a hlavně jsem navštívili  „Cooordinadoru“ a asociaci Europa Joven ,díky kterým tu můžeme být. „Coordi“ už jsem trochu představil,tak tedy zbývá Europa Joven.Europa Joven je středisko pro mladé lidi kteří mají zájem vycestovat do zahraničí buď jako dobrovolník,student nebo jako pracující.Asociace jim hledá jak by se mohli uplatnit a vše okolo.Je to takové centrum možností,které také pořádá semináře a různé kurzy.Na naše poměry bych ji asi přirovnal organizaci INEX-SDA které zároveň působí i jako vysílací organizace pro dobrovolníky.S centrem se budu ještě postupně seznamovat,tak při další příležitosti o něm dále budu referovat,ale to až později.
 V pátek jsme všichni šli do jazykové školy kde máme dostávat adekvátní jazykové kurzy,jelikož každý dobrovolník na ně má nárok (je to dokonce povinnost organizace poskytnout takové kurzy). Bohužel jsme se dozvěděli, že jsou všechny kurzy obsazeny,tak jsme všichni zvědaví jak se tato prekérní situace vyřeší,protože jsme všichni natěšeni jak se naše španělština bude zlepšovat mílovými kroky,ale o tom snad příště.

Zleva Caterina,Marlene,David,Já,Saskia.